Pískomil Veverkoocasý
Hmotnost: 45-90 g
Délka těla: 10-12,5 cm
Délka ocasu: 13-16,5 cm
Délka života v přírodě: 6 měsíců
Délka života v zajetí: 5,5 let
Délka těla: 10-12,5 cm
Délka ocasu: 13-16,5 cm
Délka života v přírodě: 6 měsíců
Délka života v zajetí: 5,5 let
Rozšíření a Stanoviště
Žijí v kamenitých i písčitých pouštích a polopouštích v Súdánu, Egyptě, Izraeli, Jordánsku a Saúdské Arábii.
Biologie
Pískomil veverkoocasý je zhruba stejně velký jako pískomil mongolský, je však štíhlejší. Mají protáhlý úzký čenich, velké kulaté oči a poměrně velké šedé uši, hmatové chlupy jsou velmi dlouhé. Jejich těla se směrem dozadu rozšiřují, pánevní končetiny jsou dlouhé a plosky nohou lysé. Nápadný je dlouhý, tlustý ocas, který je, zvláště u dominantních savců, po celé délce pokrytý huňatou, hnědošedou srstí. Hřbet je žlutavý, některé chlupy jsou černé, obvyklý je ticking. Břicho je čistě bílé.
Pískomilové veverkoocasí jsou noční zvířata, přes den se skrývají před pouštním žárem. Jsou sociální a žijí v rodinných skupinách, během výchovy mláďat jsou monogamní. Huňatost ocasu samců je znakem jejich sociálního postavení. Čím huňatější, tím vyšší má samec postavení.
V přírodě se páří mezi únorem a březnem, v zajetí pak celoročně. Březost trvá 21-24 dní. Samice si pod kameny staví hnízdo z rozkousaných rostlin. V jednom vrhu jsou dvě až pět bezmocných mláďat. Na péči o ně se podílejí oba rodiče. Mladí pískomilové se začínají osamostatňovat ve čtyřech až pěti měsících věku. Už 80 dní po narození pohlavně dospívají.
V přírodě je průměrná délka života pískomila veverkoocasého jen asi 6 měsíců, v zajetí se dožívají až 5,5 let.
Dobře šplhá ve větvích a výborně skáče. Je to všežravec, živí se částmi rostlin, semeny i drobnými bezobratlými. Nalezenou potravu si zahrabává do skrýší a pravděpodobně se tak podílí na šíření semen. Sdílí území i zdroje s myší rezavou (Acomys Russatus), která se tak stává jeho konkurentem; zdá se ale, že pískomil veverkoocasý je dominatnější.
Pískomil Veverkoocasí se často stává kořistí fenků, písečných i pouštních lišek, damanů, sov a hadů.
Podobně jako pískomil mongolský a další pískomilové se i pískomil veverkoocasý chová v zajetí. Jsou to nenáročná a ochočitelná zvířata, péče o ně se neliší od péče o jiné pískomily. Potřebují nějaký domeček, kam by se mohli schovat, větve na šplhání a koupací písek. Dobře se množí, ale nemají-li dostatečně kvalitní potravu, může dojít ke kanibalismu mláďat.
Pískomilové veverkoocasí jsou noční zvířata, přes den se skrývají před pouštním žárem. Jsou sociální a žijí v rodinných skupinách, během výchovy mláďat jsou monogamní. Huňatost ocasu samců je znakem jejich sociálního postavení. Čím huňatější, tím vyšší má samec postavení.
V přírodě se páří mezi únorem a březnem, v zajetí pak celoročně. Březost trvá 21-24 dní. Samice si pod kameny staví hnízdo z rozkousaných rostlin. V jednom vrhu jsou dvě až pět bezmocných mláďat. Na péči o ně se podílejí oba rodiče. Mladí pískomilové se začínají osamostatňovat ve čtyřech až pěti měsících věku. Už 80 dní po narození pohlavně dospívají.
V přírodě je průměrná délka života pískomila veverkoocasého jen asi 6 měsíců, v zajetí se dožívají až 5,5 let.
Dobře šplhá ve větvích a výborně skáče. Je to všežravec, živí se částmi rostlin, semeny i drobnými bezobratlými. Nalezenou potravu si zahrabává do skrýší a pravděpodobně se tak podílí na šíření semen. Sdílí území i zdroje s myší rezavou (Acomys Russatus), která se tak stává jeho konkurentem; zdá se ale, že pískomil veverkoocasý je dominatnější.
Pískomil Veverkoocasí se často stává kořistí fenků, písečných i pouštních lišek, damanů, sov a hadů.
Podobně jako pískomil mongolský a další pískomilové se i pískomil veverkoocasý chová v zajetí. Jsou to nenáročná a ochočitelná zvířata, péče o ně se neliší od péče o jiné pískomily. Potřebují nějaký domeček, kam by se mohli schovat, větve na šplhání a koupací písek. Dobře se množí, ale nemají-li dostatečně kvalitní potravu, může dojít ke kanibalismu mláďat.